Národní knihovna, Praha

Národní knihovna je místem uložení národního pokladu ve formě záznamů zapsaných na různých médiích. Je shromaždištěm informací, studovnou, společenským centrem, klenotnicí, trezorem, nosičem „národní DNA“. Možná se v blízké době změní forma zápisu informací, přístupu k nim a s tím související prostorové nároky, ale symbolický význam Národní knihovny zůstane zachován. Nacházíme se v okamžiku, kdy se lidstvo naučilo přečíst genom řady organizmů včetně genomu vlastního. Známe dědičnou informaci, která je obsažena v jedné každé naší buňce. Inspirací našeho návrhu se proto stalalogická struktura buňky. Jádro buňky tvoří databázi dědičných informací, v našem případě centrální depozitář. Okolo jádra se nachází zóna, která informace třídí, spravuje a předává administrativní zóně. V rozlehlém prostoru, který obklopuje jádro a jeho obal jsou rozmístěny obsluhované prostory a dílčí provozy. Nosným jádrem celé stavby je tedy depozitář s konzervačním fondem, který je obklopen vrstvou obslužných kanceláří, dílen a laboratoří. „Národní poklad“ se tak ocitá v samotném srdci stavby. Celý prostor je potom zabalen a chráněn průsvitným pláštěm jako buněčnou membránou. V zrcadlově lesklém plášti „rtuťové“ kapky dávající budově výraz tajuplné kovové bubliny se ve dne odráží okolní prostředí. Kapka obalového pláště nadzemních podlaží „ulpívá“ na mírně se zvedajícím zatravněném soklu spodní stavby, kde je umístěn vstup pro návštěvníky. Přízemí budovy je svým vnitřním uspořádáním otevřené a přístupné z různých stran. Vzhledem k diverzitě přístupových cest neexistuje jeden jednoznačně dominantní vstup. Celý vstupní prostor přízemí je věnovaný veřejnosti, která zde má k dispozici víceúčelový a výukový sál, restauraci, kavárnu, výstavní prostory, prodej publikací a základní informace. Nosná konstrukce pláště je navržena jako lehká ocelová konstrukce nepravidelného vejčitého tvaru. Vzhledem k proměnným rozpětím a poloměrům je konstrukce řešena jako prostorová příhradovina podepřená na kruhovém vrcholu centrálního železobetonového válce. Vlastní obvodový plášť objektu je koncipován jako dvojitý se vzduchovou mezerou, přičemž vnější hydroizolační vrstvu tvoří vakuově pokovený kompozit s reflexní schopností a vysokou odolností proti UV záření. Vnitřní vrstva pláště je navržena z vícevrstvého fóliového polštáře ETFE s koeficientem umožňujícímu řízené zastiňování. Transparentní plášť celý prostor knihovny přirozeně osvětluje, navíc v místě jižních ochozů nabízí pohled na panorama Pražského hradu.

V roce 2007 3. místo v architektonické soutěži