Smuteční síň, Roudnice nad Labem

Jaký je rozdíl mezi prostorem ve smuteční síni a v kostele? Hlavní rozdíl je v atmosféře, v intenzitě světla. Pro mě je smuteční síň daleko intimnějším prostorem, možná i trochu tajemnějším než kostel, a proto jsem se rozhodl pro potlačení světla, aby byl interiér více uzavřený do sebe, což se mi pro smuteční síň jeví jako adekvátní pojetí. A to především díky tomu, že se člověk přeci jen více soustředí na samotný akt smutečního obřadu. Má možnost více přemýšlet o blízkém, kterého ztrácí a možná i o sobě samém. Další důležitou otázkou při návrhu smuteční síně bylo samotné téma. Oslovila mě stará řecká báje o Charónovi, který přepravoval zesnulé na své loďce na druhý břeh. Mojí koncepcí je tedy uzavřený tvar loďky, který by měl pozůstalým vytvořit prostor pro meditaci. Pomyslně se tak jedná o jakousi cestu se zesnulým na „druhý břeh“. Důležitým momentem je koherence vnitřního i vnějšího tvaru objektu, jenž by měl společně s celkovým řešením zahrady vyvolávat meditační klidnou náladu. Objekt nové smuteční síně dotváří existující urbanistickou koncepci areálu hřbitova. Podélný tvar vymezeného prostoru představuje cestu, která začíná vstupem s borovým hájem, pavilonem a končí velkou vodní plochou s ostrovy a lekníny, odkud vyplouvá Charónova loď na další pouť. Celý objekt smuteční síně je navržen z pohledového betonu, přičemž vnější zdi budou probarveny černým kamenivem a pigmentem, aby se stavba vůči svému okolí více odlišila a připomínala smuteční bárku. Provozně je objekt rozdělen do dvou částí, kde nadzemní představuje smuteční síň a podzemní část je převážně provozním zázemím. Z konstrukčního hlediska se jedná o železobetonovou skořepinu. Prostor získává díky odsazení spodní části trupu od vrchního zastřešení specifickou světelnou atmosféru, která je jedním ze základních motivů celého řešení.