Vodní dům, Hulice

Návrh tzv. vodního domu je odpovědí na velmi specifické zadání. Předpokládáme, že návštěvník přijíždí do dané lokality především proto, že by se rád něco dozvěděl o nádrži Želivka – o její podobě, fungování a zejména o způsobu dodávání pitné vody do hl. města Prahy. Díky tomu, že návštěvníkovi není dovolen vstup přímo k reservoáru kvůli ochrannému pásmu, snaží se návrh ve vyabstrahované formě kompenzovat vše, co se s vodou v rámci tohoto vodního díla děje. Návrh prezentuje tři fáze, které voda musí absolvovat, než se dostane ke svým uživatelům. Hlavním objektem celého areálu je budova Vodního domu. Jde o kruhovou stavbu mírně zapuštěnou pod zem a téměř celou porostlou travou, v jejímž středu se nachází vodní rezervoár o objemu 400 m3 představující zmenšený model vodní nádrže Želivka včetně zařízení na odběr a čištění vody a na získávání energie z vody. Dalším prvkem je spojovací cesta s vodním korytem, kudy je voda dopravována do „Malého vodního domu“, což je v přeneseném slova smyslu naše domácnost. Tento objekt je rozčleněn na intimnější prostory pomocí třech neuzavřených kruhových vodních stěn. Jednotlivé „pokoje“ jsou vybaveny vyabstrahovaným betonovým mobiliářem. Odtud je pak pomocí čerpadla dopravována zpět do hlavního objektu, kde simuluje přirozený přítok vody. Z konstrukčního hlediska je navržený kruhový tvar Vodního domu ideální pro velké zatížení tlakem vody i okolní zeminy. Nosnou konstrukci tvoří železobetonová žebra, která jsou v celé ploše ztužena deskou. Model vodní nádrže v interiéru obklopují exponáty s tématem vody, které jsou umístěny na deskách zavěšených do prostoru. Smyslem je vytvoření iluze plovoucích prvků v prostoru. Návštěvník se tak ocitá v prostředí, které mu poskytuje nevšední zážitek dostat se pod hladinu vody. Nabízí se zde otázka, kdo je v tomto případě v akváriu – návštěvník nebo voda?